Jak zvyšovat náročnost tréninku

Jedním z klíčových slov kulturistické metodiky je termín progressive resistence, což ve volném překladu značí neustále se zvyšující zatížení. Přetížíme-li pro organismus nezvyklou zátěží pohybový systém a tím i zabezpečující orgánové systémy, reaguje na to organismus adaptací čili přizpůsobením, tj. vytvořením ve struktuře zatěžovaných svalů a ve vnitřním prostředí takových úprav, které zajistí snadnější zvládnutí zvýšené zátěže v průběhu dalšího života. Nastane tak opět jistý stav rovnováhy, kdy náš organismus je schopen zvládnout novou úroveň zátěže. Zátěž je teď adekvátní možnostem pohybového systému a celého organismu. Chceme-li se dále zlepšit, musíme opět zvýšit zátěž, postavit před organismus novou, pro něj nezvyklou situaci.

Pokud zajistíme přetížení organismu po dobu dejme tomu dvou měsíců, dojde k pozitivním změnám vlivem adaptace na tuto zátěž. Jakmile však vysadíme z tréninku, stavíme před organismus nižší požadavky, než jsou ty, na které je v daném okamžiku seřízen. I zde se naše tělo začne přizpůsobovat, tentokrát ovšem směrem dolů. Nač vyživovat pevné svalstvo, není-li potřebné! Svalová tkán je pro organismus drahá, je vysoce metabolicky činná, a proto ji organismus při nedostatku stimulů v procesu atrofie odbourává, i zde můžeme hovořit o adaptaci. Ale výsledkem takové adaptace je ochablý, měkký vzhled, snížení zdatnosti a výkonnosti, snížení podílu aktivní tělesné hmoty na celkové hmotnosti a nižší úroveň metabolismu.

Většina z nás dnes žije podivný život. Podlehli jsme svodům moderní doby. Žijeme v pohodlných bytech, neuděláme zbytečně ani krok, vybíráme si zábavu, která jen zdůrazňuje naši pasivitu, zneužíváme svá těla přijímáním nadbytečné energie, kouřením a vysokou spotřebou alkoholu. Sklízíme pak ovoce v podobě nízké zdatnosti, civilizačních ch,rob a nehezkého tvaru těla. O mnoha lidech se dá bez nadsázky prohlásit, že tvar jejich těla připomíná tajícího sněhuláka.

Všichni lidé si přejí mít pěknou, štíhlou, pevnou postavu, schopnou bez problémů zvládat požadavky života, postavu přitažlivou pro druhé pohlaví. Přitom spadá do kategorie otylých 65 % žen a 55 % mužů. Tato čísla však udávají pouze skupiny osob skutečně otylých, jejichž hmotnost je výrazně vyšší než optimum. Nezahrnuje skupinu tzv. skrytě obézních lidí, tedy lidí s nevhodnou strukturou kompozice těla. Žádná statistika pak nevyhodnocuje počty osob se svalovými dysbalancemi a jinými život ztrpčujícími poruchami pohybového systému.

Všichni lidé si přejí mít pěknou postavu. Přitom mnozí jsou se svou postavou většinu života nespokojeni. Nejde o nějaká směšná čísla. V naší zemi žije asi 10 miliónů obyvatel, úvahy o nespokojenosti s tvarem těla se mohou týkat osmi až deseti miliónů z nich. A to jsou již čísla, nad kterými je třeba se zamyslet.

Základní chyba, které se lidé dopouštějí, je kampanovitost. Člověk zjistí, že tvar postavy neodpovídá jeho představám. Z knih, z televize od známých se dozví, co je třeba dělat, aby se jeho postava zlepšila. Většinou jsou to činnosti známé, ale nepříjemné, lépe řečeno nepohodlné. Upravit stravu (jíst méně a ne jen to, co nám chutná) a zvýšit výdej energie (dát více námahy do každodenního života). Stručně řečeno, pro většinu lidí méně požitků a více námahy, tedy nic přitažlivého. Ale co se dá dělat. A tak se zatnou zuby a jde se do toho! A pokud se do toho jde opravdu a poctivě, výsledek se dostaví. Jsme opět se svým vzhledem spokojeni. A tak pryč s námahou a chutě do starých kolejí, do požitků a radovánek! Opět se dostaví výsledek. Tentokrát v nadbytečných kilogramech a kredenciózním vzhledu. Nezbývá než opět zatnout zuby a protrpět si cestu k pěkné postavě. Jenže to jde stále hůře a jednoho dne toho necháme a tak dožijeme v nespokojenosti sami se sebou, ale pohodlně!

Základní krok v úsilí o celoživotní pěkný vzhled je tedy ve změně způsobu myšlení. Přiměřená námaha je pro lidský organismus nesmírně prospěšná. Její vhodné, rozvážné dávkování zajistí celoživotní udržení pěkné postavy a tím i vyšší zdatnosti a výkonnosti. Tvar těla je v tomto smyslu výkladní skříní stavu organismu. A zde se vrátíme k termínu progressive resistence. Na zátěž tělo reaguje adaptací. Udržuji-li zátěž stále stejnou, tělo se dále nezlepšuje. Vysadím-li zátěž ze svého denního programu, tělo se zhoršuje. Chci-li se dále zlepšovat, musím zátěž zvýšit.

Do posiloven přicházejí lidé většinou proto, že nejsou úplně spokojeni se stavem své postavy. Ochablé svaly, nesouměrný rozvoj jednotlivých části těla, nadbytek tukové tkáně, to jsou nejčastější důvody k zahájení cvičení.

Počáteční tréninky jsou většinou pro organismus cvičících podnětem dostatečným až nadměrným. Brzy však dojde k adaptaci na zátěž, což většina cvičenců pozná podle toho, že se přestane objevovat citlivost až bolestivost ve svalech dva až tři dny po tréninku. A zde se setkáváme s častou chybou, cvičící nezvýší náročnost tréninku a tím zpomalí až zabrzdí proces dalšího zlepšování postavy!

(988)